Adam Dvořáček

..sice optimista, ale jinak slušný člověk

 

Atlet Brčko, Dobrovolní hasiči, Kabroš ani za groš, Král kovový, Náša - váša, Prdelákov cup, Vůně květů

Kabroš ani za groš

 
Kabriolet, to slovo má zvláštní moc. Při jeho vyslovení mužům zajiskří v očích a ženám se z ničeho nic zavlní vlasy.

No, jen si představte tu nádheru. Vy, váš kabriolet, po boku sličná blondýna (bruneta, černovláska, zrzka…), teplý a vlahý jižní vánek čechrající kudrliny, slunce hladící tvář, nad Vámi jen nebe a rackové, v rádiu bezstarostná skladba z šedesátých let, vůně moře, úzká a do nekonečna se klikatící cesta a … a tohle všechno jsou reklamní žvásty, kterým věří každý, kdo nikdy kabroše neměl. Tedy skoro každý.

Tak předně, za dvoumístné, malé, lehké a málo torzní sezónní kabrio zaplatíte tolik, co za solidní vůz vyšší střední třídy, vyznačující se pohodlnou přepravou pěti osob a jejich zavazadel na velké vzdálenosti.

Že peníze nejsou vše? Dobrá. Pak jich budete potřebovat ještě víc, protože do „zavazadlového“(či spíše odkládacího) prostoru se vejde následující: tenisová pálka, kartáček na zuby a libovolná kreditní karta (VISA zabere stejně jako American Express). Konec seznamu.

A propó jízda. Kabriolet s nataženou střechou vypadá stejně jako Merylin Monroe s pytlem přes hlavu. Z toho vyplývá, že stažená střecha je samozřejmostí. Samo sebou ovšem také je, že při stotřicítce Vám poryvy větru pěkně ochlazují šišku, češou vlasy na opačnou stranu, než jste zvyklí, důkladně masírují úsměv a také, že v případě průtrže mračen natáhnete střechu přesně ve chvíli, kdy už máte z auta akvárko. Slunce Vám zase pěkně osmahne již větrem ošlehanou tvář, takže na konci dne vypadáte jako letec dvouplošníku z dob počátků letectví, včetně jasné hranice mezi tím, kde jste měli brýle a kde ne.

A ona? Pracně nacvičené pecky od slavných a mrtvých básníků si můžete tak leda brumlat pod vousy, protože už rádio má co dělat, aby se prosadilo v konkurenci s hlukem větru, hučením kol a řevem motoru. Chcete se předvést divokou jízdou? Pak vězte, že už při devadesátce se její krásné, dlouhé a pěstěné vlasy vlivem zpětné turbulence rozprostřou po celé ploše čelního skla. A budou se divoce zmítat jako plameny ohně. Šátek by to sice vyřešil, ale která krásná, mladá, emancipovaná, dlouho-vlasá a nohá začínající herečka by chtěla vypadat jako babka, co prodávala apfel-jabka?

Tudíž, kabrio je ideálním druhým (třetím, čtvrtým…) autem, které poskytuje „jiný“ rozměr cestování. Potíž je v tom, že tolik peněz máte, až je Vám čtyřicet, jste ženatý, máte psa, dvě děti a manželku, která navštěvuje toho nejlepšího kadeřníka ve městě a jehož „výtvor“ nehodlá ničit kvůli nějaké projíždce. Samotného Vás taky nepustí, protože si bude pořád ještě pamatovat, co s ní dělaly kabria, když byla mladá. Dvě děti se na jedno sedadlo nevejdou a se psem to není ono.

Avšak, jste-li mlád, svoboden jak pták a nejlépe Ital, je kabroš úžasným a zaručeným způsobem, jak vychutnat sezónu až do dna. Nic totiž nazapůsobí na něžné pohlaví (a nejen na pohlaví) mocněji než stažená střecha, červený lak, hudba nahlas a kvílení pneumatik. Že nevypadáte jako Ramazotti? Nezoufejte! Jedno starojižanské přísloví praví: „Oč krásnější žena a vůz, o to ošklivější muž.“

Adam Dvořáček