Spousta samozřejmých věcí vám začne chybět až ve chvíli, kdy je samozřejmě nemáte. Na takové drobnosti, jako je voda do poloviny záchodové mísy nebo používání britských hmotnostních jednotek i na tekutiny, si člověk asi zvykne. Avšak otázkám typu: „Namočím se na vodní atrakci?“ nebo „Jak velká je 9x13 fotografie?“ se nepřestávám divit. Mimochodem, má odpověď na obě otázky vždy zněla: „Oh, yes!“

Tímto tě, čtenáři, vřele zdravím z městečka Sandusky, stát Ohio na severu USA a na mé vřelosti jistě dodává i fakt, že jsou dvě hodiny ráno a je stále asi 25 stupňů Celsia. Nevím to sice přesně, ale spolubydlící mi tvrdí, že stačí od Fahrenheita odečíst dvacet, vydělit dvěmi a dostanete Celsie. Skutečnost, že mi opakovaně vycházejí záporná čísla, sice nevypovídá o možnosti bruslit na místním jezeře, ale potvrzuje známý fakt, že právníci neumí počítat.

Letošními národními tématy jsou:

Zemřel Reagan

Bylo mu „teprve“ 93 let a proto všechny tato nenadálá událost zaskočila. Vždyť toho mohl v životě ještě tolik dokázat! Nedělní vydání listu The Blade mu věnovalo celých osm prvních stran o neurčitém formátu připomínajícím dvě složené A3 na délku. Celá země se zahalila černým pláštěm hlubokého smutku. Všechny vlajky (a to tu visí na každém rohu dvě!), byly staženy na půl žerdi (v přepočtu asi 50% výšky). To Americe vydrželo asi tři týdny, a pak se prapory opět hrdě vztyčily k oslavám 4. července a muž národa, talentovaný herec a geniální prezident byl rychle a ochotně zapomenut. Prezident je mrtev – ať žije prezident.

Cena benzínu

Zatímco o Reaganovi, poté o jeho ženě a nakonec i o jejich psovi se psalo celý týden, o vývoji benzínu se píše každý týden. Minulý rok stál litr v přepočtu asi 9,- Kč, letos však došlo k nárůstu ceny do astronomické výše 14,- Kč za litr. Střední americká vrstva je tím finančně ruinována a obecně se vina přičítá prezidentu Buchovi, čímž odhaduji, že se stal v dalším období nezvolitelným. Válka tady totiž nikomu nevadí, zatímco „drahý“ benzín ano.

Mezi zážitky tohoto týdne patří i setkání s dvěmi náctiletými sourozenci, kteří u mé pokladny platili kartou. Díky tomu jsem si všiml, že jejich příjmení je „Vanek“. I snažil jsem se být komunikativní a konverzačním tónem jsem podotkl, že je příjemné se tak daleko od domova setkat s někým, kdo má české jméno. K mému překvapení mi však bylo příkře odpovězeno, že se v žádném případě nejedná o „nějaké takové jméno“, ale o regulérní (rozuměj americké) příjmení. I když se jednalo o zákazníky dovolil jsem si odporovat argumentem, že VANEK se vyslovuje [Vaněk] a jmenuje se tak u nás skoro každý. Na to se mi dostalo káravé odpovědi, že VANEK se čte [Veinek] a každý tady přece ví, že se jedná o slavného americké prodejce automobilových náhradních dílů a již čtyřicetiletou tradicí. Co na to chcete říci jiného než: „Oh, yes!“

Dovolte mi tedy, abych toto krátké pojednání uzavřel konstatováním, že pravý americký vlastenec se jmenuje John Kwasniewski, bydlí v městečku Geneva (asi 20 minut odtud) a jeho milá žena se jmenuje Gertruda.

Adam Dvořáček

mezinárodní pozorovatel americké obezity

vyšlo v časopise studentů brněnských práv – OCTOPUS, číslo 41, v říjnu 2004