Vaše Magnificence, pane rektore

Spectabilis, pane děkane

Honorabilis, pane promotore

Milí spolužáci,

Vážené dámy a pánové!

Když jsme v roce 2000 nastupovali na tuto fakultu, nikdo z nás netušil, co ho čeká. Nevěděli jsme, kterého pedagoga si máme zvolit na seminář, ani jak se na semináře vlastně zapisuje. A zatímco zápisy rozvrhů jsme si velmi záhy osvojili, o tom, „kdo to dává a kdo ne“ se dodnes mezi studenty na fakultě vedou spory.

Všichni jsme se tak dlouho zaměřovali na nejbližší zkouškové období, na termíny zkoušek, na zápočtové testy a seminární práce, až nám těch 10 semestrů, pět let a celé naše studium uteklo rychleji, než bychom si dnes - v den naší promoce, přáli.

Zatímco během studia se naše rozhodování v podstatě omezovalo na volbu mezi až dvěma druhy jídel ve školní jídelně, nyní se budeme muset rozhodnout, zdali půjdeme do divoké praxe, či zůstaneme na klidném poli teoretickém, jestli nás láká více soukromý sektor nebo dáme přednost jistotě státní správy. Ať už budou naše rozhodnutí jakákoliv, vždy v sobě poneseme odkaz této školy, myšlenky zdejších pedagogů, ale i názory nás samotných, které se postupně utvářely a tříbily na zdejší akademické půdě.

Brněnská právnická fakulta je zajímavá nejen tím, že sídlí ve městě s nejvyšším počtem soudních institucí v naší republice, ale také tím, že ač není tak slavná jako její pražská sokyně, je v mnoha ohledech na vyšší odborné úrovni. Ta se projevuje jednak „nekomerčností“ zdejšího prostředí, které je typické svým otevřeným přístupem a ochotou, ale také rozmanitostí vyučovaných právních disciplín, o kterých jinde ani netuší.

Naše „domácká“ fakulta se však z hlediska budoucnosti bude muset více dravěji a méně tradicionalisticky prát o své místo na poli právního vzdělání, neboť na Moravě jsme sice výjimeční, ve střední Evropě však téměř neznámí.

Závěrem tohoto svého projevu bych ráda dostála zadost jeho názvu a poděkovala tímto:

- Době, ve které žijeme, za možnost svobodně smýšlet a studovat…

- Vládě české republiky za chudé, ale bezplatné školství…

- Pedagogům za jejich otevřený přístup a předané znalosti…

- Přátelům za mimostudijní zážitky…

- Partnerům za zážitky, které s přáteli nezažijete…

…ale hlavně Vám, našim rodičům, že jste nám svou výchovou, psychickou podporou a materiálním zajištěním umožnili studovat a dosáhnout až na samý konec vysokoškolského studia, a to k dnešnímu slavnostnímu dni.

Děkujeme Vám!

Adam Dvořáček

předneseno Veronikou 29. 6. 2005 v Aule Právnické fakulty Masarykovy univerzity